čtvrtek 31. srpna 2017

Střední škola? Žádný strach!

Zdravím,
všimla jsem si, že spousta lidí je nervózní z nové školy. Ze střední školy. Jiný režim, jiní lidé, jiné prostředí. A tak jsem se rozhodla tento strach aspoň trochu zmírnit! :)
Jsou to jen základní body a dalo by se toho o všem napsat mnohem více, ale podle mě jsem zvládla shrnout to nejzákladnější :)

we♥it

Jak vybrat školu
Podle toho, co vás baví. Opravdu. Nechoďte na nějakou školu kvůli tomu, že tam jde vaše kamarádka, pokud vás ta škola neláká. Pravděpodobně budete litovat a jen se trápit. A to by byla škoda. Střední škola je často o nervy sama o sobě a přidávat k tomu ještě to, že studujete něco, co vás nebaví? To není dobrý nápad. Ani kvůli rodičům, i když může být poměrně těžké rodiče přesvědčit, že víte, co chcete studovat a proč to chcete studovat.
Dále vezměte v úvahu to, že pokud je to škola daleko od domova, tak budete muset na intr. Zvládnete to? Já osobně jsem po 2 měsících utekla zpět domů a radši hodinku a čtvrt dojížděla.
Také počítejte s tím, že některé školy jsou náročnější než jiné. A všechny jsou náročnější než základka. Jak novými věcmi, časem nebo psychicky.
Hlavně pokud třeba v prváku zjistíte, že vás tato škola nebaví a víte o jiné, která by vás mohla bavit, tak přestupte. I kdybyste měli ztratit rok. Ale pořádně si to promyslete ať nejednáte unáhleně.

Přijímačky, talentové zkoušky
To je komplikované. Já osobně dělala talentovky a ty byly nejvíc na pohodu. Kreslili jsme mušli a ilustraci k pohádce a následně udělali pár kouzel v Excelu a PowerPointu. A pak pohovor, což bylo jen povídání, nic složitého. Na talentovky jsem chodila na přípravný kurz od té školy, což doporučuji nejvíc, ale pokud taková možnost není, tak hlavně kreslete, malujte a tvořte. Jinak jsem skončila 11. a brali nás 32. Fajn přípravný kurz může být i od drawplanet.
Přijímačky jako takové jsem nezažila, takže moc neporadím. ALE podle mě dá přijímačky každý, pokud se na základce držel a neměl čtyřky a hůř. Pravděpodobně vám bude stačit to, co jste se učili ve škole, ale pokud si nejste jistí, tak si to doučování domluvte. Ono vás to nezabije.

Střední s oborem nebo gympl
Pokud nevíte co by vás mohlo bavit a nevadí vám to, že pak budete (pravděpodobně) muset na vysokou, volte gympl. Ale uvědomte si, že je to náročná škola na učení a budou na vás klást nějaké nároky. Rozhodně si nemyslete, že budete houpat nohama, jako na základce. Gympl je taky fajn, pokud chcete na náročnou vysokou. Na gymnázium vám pravděpodobně budou velmi často zadávat různé referáty a jiní práce i na doma, které zaberou nějaký ten čas a bude třeba dohledávat informace.
Na střední s oborem nebudete mít tolik obecných předmětů. Já byla na střední s oborem a nelituju. Já nejsem hloupá, dovolím si říct, že jsem poměrně chytrá, ale nejsem studijní typ. Prostě nejsem. Takže jsem věděla, že bych se na gymplu jen trápila. Na střední s oborem je fajn, že se naučíte něco z nějakého oboru a na vysokou můžete jít na jinou a už budete mít dva obory. Já osobně byla na umělecké (Multimediální - fotka, video, programko, kresba a tak dále) a prozradím vám jednu věc - na uměleckých školách není maturita z matematiky povinná. Takže pokud vás umění baví a nejde vám matika, tak neváhejte. A pokud víte co chcete dělat a existuje taková střední, tak bych do toho šla. Aspoň zjistíte, jestli vás to opravdu baví.

we♥it

Nové prostředí 

Ze začátku se třeba budete ztrácet, nevyznáte se tam, ale je to jen o zvyku a v říjnu už nebudete chápat, jak jste se tam mohli ztrácet!

Noví lidé
Toho se bojí každý. Uvědomte si, že je to nové pro všechny. Rozhodně nejdete do uceleného kolektivu, takže jste na tom všichni zhruba stejně. Buďte v pohodě. Co nejvíce, to půjde. Dýchejte, usmívejte se a neodhánějte od sebe lidi. Zkuste být vstřícní a všechno bude v pořádku. Určitě nejste jediní, kteří se bojí, že nezapadnout. A hlavně se kvůli tomu nestresujte, budete pak akorát protivní, nevyspaní a zbytečně vystresovaní.
Až se trochu rozkoukáte, poptejte se jestli se nedá ve škole nějak zapojit. Kluby, kroužky, sporty, cokoliv. Pomáhá to tvořit přátele. :)
A buďte sami sebou. Nehrajte si na něco, co nejste. Přetvářka není tím, s čím chcete začít svůj krok do neznáma.

Noví učitelé
Doporučuji se aspoň ze začátku snažit a být aktivní. Opravdu vnímat. Protože první dojem dělá všechno. Když si u nich uděláte dobré očko, tak vám odpustí spoustu věcí. Pokud se jim znelíbíte, hrozí, že budete mít v tom předmětu peklo. Ale rozhodně nepočítejte, že ty samé triky platí na všechny. U někoho stačí vnímat, u jiného nerušit a u dalšího se aktivně zapojit. A nepočítejte ani s tím, že vás budou všichni milovat. Taky je nebudete všechny milovat.

pexels

Nová látka

Och ano. Tohle může být problémem hlavně třeba na zdrávce, kde vám přibude latina a mnoho dalších předmětů s různými názvy. Ani multimediální škola v tomhle není moc fajn. Ze začátku se toho na vás nahrne hodně, ale neztrácejte hlavu, zhluboka se nadechněte a bojujte. Dalo to tolik lidí před vámi, tak proč byste to neměli dát vy. Ano, třeba bude první půlrok náročný, ale následně ten pocit, že jste to zvládli? K nezaplacení!

Kam si sednout

Doporučuji k oknu. Většinou tam jsou zásuvky a díky parapetu můžete mít větší místo na odkládání věcí. A když vás předmět nebaví, tak můžete koukat z okna. Nedoporučuji poslední řadu. Nebudete vůbec dávat pozor a učitelé si na ty lidi dávají pozor. Ani bych si nesedala úplně dopředu. Při opisování to nevadí, ale spíše s vámi bude učitel chtít více komunikovat. Já od třeťáku seděla vpravo u okna u zásuvky třetí nebo čtvrtá řada a byla jsem relativně v bezpečí. V prváku jsem ale seděla uprostřed v druhé lavici. A ve druháku uprostřed ve čtvrté lavici. Obojí byla pohoda, ale v prostřední řadě se strašně blbě opisuje. Jde na vás totiž vidět ze všech stran. Ale jde to! Žádné místo není vyloženě špatně, kromě poslední řady.

Co když se nedostanu
Svět se nezboří. Zkuste odvolání. Nic víc vám asi poradit nemůžu. Ale držím vám pěstičky, aby se vám to nestalo! :)

we♥it

Náročnější učivo
Na gymplu určitě. Rozsahem i podrobnostmi. Brácha je na gymnázium Duhovka v Praze a má spoustu předmětů v angličtině, další jazyky, spoustu projektů na doma.
Ohledně střední s oborem. Tak ano i ne. Je to předmět od předmětu. Pokud jdete na jazykovku, je samozřejmé, že jazyky nebudou jen lážo plážo nějak to napíšu. Strašně moc záleží na oboru, který jste si vybrali.
Umělecká. K tomu se mohu více rozepsat. Umělecká je náročná hlavně na čas. Počítejte s tím, že několikrát týdně budete ve škole do pěti. A dělají to právě ty umělecké předměty. Fotografie, video, malba, kresba, programování, animace, 3D,... Nic z toho nezvládnete za hodinu udělat. Proto je to časově náročné. Na učení to je největší pohoda, co znám.
Obecně je nejnepříjemnější prvák, protože na odborných a uměleckých máte všechny možné předměty a opakujete. Biologie, chemie, fyzika, dějepis a tak dále. My osobně neměli zeměpis a biologii a chemii jen právě v prváku. A hlavně v prváku jste ještě trochu vykulení. Od druháku je to víc v pohodě. :)
Ale každý si musí ujasnit, jaké výsledky chce a jak dobrý v čem je. Já osobně jsem studovala s vyznamenáním. Věděla jsem, že nejvíc se musím chystat na španělštinu (v mém případě - přečíst si to ve vlaku) A nejméně na češtinu. Ale každý to má jinak.
Doporučuji zjistit, jak se vám nejlépe učí. Mně se dobře učí nahlas a nejlépe když to mám různě barevně podtrhané a podobně. Jiní se u toho rádi prochází a další to opisují. Nejvíce lidí kombinuje více způsobů. Také záleží na tom, jaký předmět se zrovna učíte.

Neúspěchy
K tomu patří. Pokud jste zvyklí ze základky na jedničky, tak se neděste, když v nějakém předmětu dostanete trojku, čtyřku nebo dokonce pětku. Je to nové, stane se. Není to konec světa! Pro příště už víte, na čem musíte více zapracovat a čemu věnovat více času.

Zápisky
Musíte si zvyknout, že už vám nikdo nebude psát na tabuli, slovo od slova, co si máte zapsat. Pravděpodobně vám řeknou, co si psát a co ne, ale to je všechno. Píšete, co slyšíte. Nebudou vám to opakovat osmkrát. To je asi největší rozdíl. A nezapomeňte, že z těch zápisků a popřípadě z učebnic, se budete pak učit. Je dobré si z těch zápisků pak udělat jen výpisky. Základní body. Tím se zmenší počet popsaných papírů a vám to nebude připadat tak beznadějné. Navíc se tím opisováním učíte.
Také si ujasněte, jestli se vám lépe zapisuje na počítači nebo ručně a z čeho se vám pak lépe učí :)

we♥it

Maturita

Pro spoustu lidí je maturita strašák. Tak já váš strach snad zmírním. My měli na škole předmaturity. A z nich jsem byla nervóznější než z maturity. Ohledně písemných vám nemám moc co říct. Každý rok se Cermat něco vymyslí. Třeba letos byla čeština o dost jiná než předchozí roky. Dalo se to, ale vloni mi to přišlo lehčí. Každopádně si ty předchozí roky zkuste. Každý aspoň jednou. A stopujte si to, abyste věděli, jak na tom jste, co vás tam může zaskočit a co vám zabírá nejvíce času. Co se týče angličtiny, tak ta je oproti češtině opravdu primitivní. Vyzkoušejte si tak jeden až dva a postačí to. Zatím to bylo každý rok stejné a stejně lehké. Občas je některá část těžší, ale jinak je to stavěné stejně. A slohy? U angličtiny si projděte ty pravidla a je to. U češtiny se naučte tak tři styly. Já osobně umím nejlépe vyprávění, ale zvládám charakteristiku, úvahu či popis. Ale jsem slabší ve zprávách. Nezapomeňte, že každý útvar má svá pravidla. A pište, pište a pište. Pak vás nic nezaskočí.
Ohledně ústních? Jelikož jsem si poctivě připravila všech dvacet čtenářských, tak jsem si přečetla jen autory a stačilo to. Z té tvorby jsem si toho pamatovala strašně moc. Angličtinu (na odborných školách se otázky týkají oboru školy - my měli třeba historie filmu, videoart, teorie barev, 3D prostor a pak k tomu jen 7 "normálních" otázek, jako je cestování) jsem si přečetla celou, protože o spoustě témat jsem nevěděla nic ani česky. A odborný? Tak ty jsem si četla fakt pečlivě. Ale dohromady jsem učením strávila zhruba 20 hodin. Ale upozorňuji, že jsem docela dobrá v improvizaci. A nezapomeňte na to, že 15 minut je docela dost času. Za sebe musím říct, že mně se nejlépe učí pod tlakem, kdy už vím, že to musím dát, ale to neplatí pro všechny. Doporučuji hlavně dávat pozor v hodinách ve škole, ušetříte si tím mnoho času. A hele, dal to i kámoš, který sháněl otázky den před jeho ústníma, takže se to nějak dá, pokud máte rozumné profesory a vy nejste úplná jelita, co neřeknou ani slovíčko. U nás dal ústní každý. Oni totiž taky chtějí, abyste to dali, počítá se jim to do těch statistik. A pokud vás mají rádi? Nenechají vás propadnout, pokud jim aspoň něco řeknete. A základní pravidlo? Hlavně mluvte! Mlčení se nedá hodnotit. Navíc, nám pomáhali i na potítku a při zkoušení taky. :)


we♥it

Tohle jsou nejčastější otázky, co mi mladší přátelé pokládali. Pokud máte nějaké dotazy, klidně je směřujte do komentářů :)
A pokud už studujete a potřebujete třeba namotivovat či poradit, tak doporučuji tenhle blog :) 


A co vy? Už jste na střední nebo jste po? A jaké to bylo? Proč jste se pro tu školu rozhodli? A pokude se teprve chystáte, tak kam a proč? :)







sobota 26. srpna 2017

Netradiční dovolená v neobvyklé zemi

Zdravíčko,
tentokrát jsem se rozhodla vám popsat mou letošní dovolenou, která proběhla v červenci. A proč neobvyklá? Protože byla naplánovaná 14 dní předem se slečnou, s kterou jsem se viděla poprvé právě 14 dní před odjezdem. A kam že jsme to mířily?
Do Kosova. Taková menší zemička vedle Srbska. A tyhle dva národy se opravdu nemají rádi. Přesněji jsme mířili do Ferizaj a poté jsme na pár dní zavítali i s její maminkou a jejím přítelem do Albánie k moři.
A proč Kosovo? Protože je tam její rodina :)

Vali Ranch Resort
S Urtýnou jsem se seznámila na twitteru díky tetování. Začali jsme si psát až za mnou přijela na Metronome. tak nějak jsme se bavily a já zmínila, že letos po sto letech nikam nejedu do zahraničí. A ona řekla - pojeď s náma. A tak jsem jela! :)

Z prvního dne, těsně před vynikající večeří!
Ale nebylo to tak jednoduché. Měly jsme jet s její mamkou autem. ALE. Urtý prošel pas, který si nezkontrolovala, ikdyž mi připomínala ať si to zkontroluji já, takže jsme čekaly až ji udělají pas. Na too, že ji prošel přišla totiž 3 dny před odjezdem. Jenže pak přišel zádrhel. Letenky. Nemohly jsme je zarezervovat dříve, protože jsme nevěděly, kdy ten pas bude. A najednou jsme nebyly jsme schopné sehnat za normální cenu. Už jsme byly smířené s tím, že pojedeme přes 30 hodin vlakem a pak nás zachránila Letuška. Takže jsem nakonec šťastně odjely směr Praha. ALE. Pak jsem si všimly, že rezervace je je do dvou. Jenže my v jednu nasedly na bus a bus do Prahy jel přes dvě hodiny. Takže tam Urtý volala. A nikdo to nebral! Nakonec se na nás ale štěstí usmálo a zvedla to jedna paní, která nám zařídila, že tu rezervaci rovnou vytiskla a nechala nám na pokladně, kde jsme si to jen vyzvedly a my mohly konečně zamířit na letiště.

V téhle chvíli vládla natěšenost a mírná nervozita.
V "checkinu" (netuším, jak se to píše a ani jestli se to takhle jmenuje) jsme zjistily, že se Urtý nenačítá pas. Ta už nervově v háji, mně se chtělo hystericky smát. Naštěstí to paní zadala ručně a my mohly pokračovat dál. Což byl zádrhel. Nechci vám nic říkat, ale pražské letiště je slušný bludiště. Každopádně mě můj smysl pro orientaci pro jednou nezklamal a dopravila jsem nás do té správné
čekárny. Letadélko malé, ale dostali jsme občerstvení - sendvič a na pití jsme měli obří výběr od džusu, vody, čaje, kafe až k vínu a to jsme neletěli ani dvě hodiny.

Špuntík :D 
A v Srbsku nás čekal přestup. Bomba! Zalarmovala jsem svoji angličinu a prostě se zeptala. Prvně nás poslali špatně, ale poté jedna letuška (vypadala strašně přísně, ale byla mega milá!) nás nasměrovala správně. Ani nevíte, jak jsem byla šťastná, že jsme to našly! :D
V Makedonii, kam jsme mířili, nás už vyzvedla její maminka a odvezla nás do Ferizaje.

Pohled z letadla, které s námi mířilo do Makedonie.
Musím říct, že její maminka s přítelem se opravdu snažili ukázat snad všechno, co tahle země nabízí. Neustále jsme jezdili na výlety a chodili na procházky. A to nejsem moc procházkový člověk, aby bylo jasno.
Každopádně jsme hned po vyspání zamířili na první výlet, který jsem si užila úplně nejvíc. Vali Ranch Resort. Luxusní. Nemám k tomu pořádně slov.

Vali Ranch Resort. Pořádají se tam i svatby.
Na tomhle výletě jsem si vypěstovala závislost na džusu. Broskvovej. "Pieš" nebo tak nějak se tomu nadávalo. Výborná věc. Chutnalo to jako přesnídávka. A malinovej džus chutnal jak Jogobela. Ale na konci dovolené jsem broskvovej džus už nechtěla ani vidět.

Ale byla fakt dobrej!

Na silnici byly na férovku třeba želvy. A ke každému jídlu jí pečivo. I k těstovinám. A před každým jídlem a po každém jídle vám něco přinesou na zub. Takže jsem z té restaurace šla jak balón.

Tady se také pořádají svatby. Tohle se mi děsně moc líbilo.
Jsou dvě věci, na které nikdy nezapomenu. A to na skvělé ceny a na anarchii na silnicích. Ceny mi chybět budou, protože velká točená zmrzlina za 25 centů? Hamburger za 1 euro? A šaty za 6? Pardon, ale tohle je ráj. Ale ta anarchie v dopravě mi rozhodně chybět nebude.

Vali Ranch Resort. Zrovna se tam fotila nevěsta se ženichem a určitě budou mít krásné fotky!
V této zemi je náboženství jasné. Žijí tu muslimové. Zrovna ve Ferizaj poměrně moderní. Jsou hrozně tolerantní, ochotní a hodní. Já jsem se u Urtýniny rodiny cítila božsky. Opravdu. Takhle hezky se o mě nestarají ani doma! Taky jsem si všimla toho, že jsou hodně rodinně založení. A neuvěřitelně moc si pomáhají navzájem. Takže se přede mnou ani neopovažujte hanit muslimy nějakejma kecama. Pravý muslim nesmí zabít sebe ani nikoho jiného, protože by mu to Alláh neodpustil.

Mešita ve Ferizaj. Je krásná. A hned vedle byla synagoga.
Jejich obvyklé jídlo se jmenuje Pita. Je to těsto s náplní. Já měla s bramborama a špenátem a můžu vám říct, že tohle jídlo mi rozhodně bude chybět! Jejich zákusky jsou neuvěřitelně sladké. Netuším z čeho jsou, ale jsou fakt hodně sladké.

Pita s bramborama.
Každý kdo čte můj blog ví, že mám tři tetování. Mohli jste se o nich dočíst tady a tady. A co na ně říkali? Koukali na ně. Hodně. A byli neuvěřitelně zvědaví, co znamenají. Ale žádné odsouzení jsem nepostřehla.

Nejlepší zákusek na světě. Jejich klasický. Vespod 8 druhů mléka, piškot a božskej karamel.
Vždycky, když jsme někam šly, tak tam bylo mrtě moc chlapů. Fakt hodně. Tolik chlapů pohromadě jsem snad nikde jinde neviděla. Taky se všude ptali, odkud jsem. A moje jméno vyslovovali jako Gabriéla.

Tenhle bar se mi neuvěřitelně líbil. A vždy, když přišly ženy a neměly si kam sednout, tak je nějací muži pustili.
Všimla jsem si, že nejčastěji mají iPhone nebo Samsung. Také je tam všude neuvěřitelně hrozně much. Velmi kouří. Ale fakt hodně. Ale jedna krabička u nich stojí kolem čtyřiceti korun, takže...
A mají hodně zajímavé vedení. No posuďte sami! :D

Hustý, že jo?!
Z čeho jsem měla strašný depky bylo to, že nevedou zábradlí. Na balkóně, na schodech, nikde! Nebojím se výšek, ale tohle mi dobře nedělalo. Znám svoji šikovnost.

Tady můžete vidět i kousek té synagogy.
A víte co je ještě zajímavé? Hodně se jim mění nálady. Pojem náladová u nich dostává úplně jiný význam. A taky hodně křičí. Stojí od sebe 30 cm a křičí na sebe, jako by byli od sebe 10 metrů. A jsou hodně pyšní na svoji vlajku. Mají ji všude. Ale já se jim nedivím, je opravdu pěkná! Ještě mě tak napadá, že jsou opravdu hodně kontaktní. Zdraví se potřesením ruky a pusou na obě tváře. Loučí se stejně. A celkově.
Most lásky někde na výletě. A komentář Urtý? "Tolik zlomených srdcí"
Když se  na odstaveček přesunu do Albánie k tomu moři. Většina věcí tu je stejná. Ale jejich libůstkou jsou krávy. Jsou na silnici s jejich pasákem (nevím, jak se mu říká) nebo i bez něj. Auta je neštvou, ony si prostě jdou svým tempem a roztahují se, jak se jim chce. Nebo také byl podél "potok" a přes něj provázek a amatérský "vor" nebo velmi nestabilní mostek z random dřeva. Také jsou podél silnice "stánky" pod kterými je gauč nebo křeslo a před tím zboží.

Bylo tam krásně!
Musím upozornit, že před nedávnem neměli vodu ani elektřinu v Kosově a je to poměrně chudá země. Ale má svoje kouzlo. Její kouzlo je v té živosti kolem.

Vali Ranch Resort. Nádhera ne? Někteří si mysleli, že to je fotka z Ameriky, když jsem jim ji ukázala :D 
Také jsem měla tu čest se zúčastnit jejich svatby. Jejich svatba je na dlouhou dobu a skládá se z mnoha věcí, ale my tam nebyli dostatečně dlouho, takže vám popíši část, u které jsem byla.
Pro nevěstu jede celá kolona aut, které troubí, mají nahlas písničky, dělají "bordel", na okýnkách sedí slečny a tak. Když se přijede do rodiny nevěsty, tak je tam takový zvyk, který vám nedokáži ani popsat. Ale bylo to dost emotivní, protože ta rodina předává jejich slečnu do nové rodiny o kterou se bude starat. Je tam totiž zvykem, že o všechny se stará žena. Pak se stejným způsobem jelo zpátky a pak už se jen oslavovalo. To všechno bez alkoholu. Oni se umí bavit bez alkoholu. Oni totiž slaví už pár dní před cestou pro nevěstu. Tančí, zpívají, baví se, jí. Prostě se pár dní před svatbou schází rodina ženicha po večerech a slaví.

Ale slušelo nám to, že jo?
Tady můžete vidět některá jídla. Mají tam výbornou paštiku, po které se mi bude stýskat. Pak zrníčka. Jsou super návykové a fakt dobré. Mohl by to začít nějaký obchod nabízet. Pak můžete vidět turka. Musím říct, že jsem si ho tam zamilovala. Oni tomu říkají pravý turek. A je fakt dobrej a jemnej! A pak drobnosti, co jsem měla na cestu a nesnědla jsem.

♥♥♥♥♥
Domů jsme jeli autem. Mě vyhazovali v Českých Budějovicích a já pak jela za babičkou na Moravu. Dohromady mi cesta zabrala 28 hodin a řeknu vám - zlaté letadlo! Byla jsem utahaná, smradlavá a pak i docela protivná.

Taktéž z Ferizaj. Ale netuším, co to je.
Tak jsem vám hezky shrnula, co jsem tam tak zjistila. Musím říct, že jsem si to užila, i když ne všechny chvíle byly růžové. Ono se to nezdá, ale s Urtý jsme spolu strávily více jak 10 dní a to nonstop, což je dost velkej záhul.
A víte, co mi bude ještě chybět? Ti lidi!

Sloník vyfocen hlavně kvůli tetě. 
A jestli vás zajímá, jak jsem s nima komunikovala, tak přes svůj osobní živý překladač. Urtýnku ♥ A s některejma cizíma anglicky.

Oni mají na vlajce orla. A orla najdete na spoustě míst. Ale je krásnej!

A takhle to vypadalo v restauraci za orlem.

A zpátky ve Ferizaj, před mešitou.

A ještě jednou.

Když jsme šli do takového klubu (ještě s jejími bratranci), tak se tam nabízela i vodnice a tomu nešlo odolat.

Ještě jednou jejich jiné klasické zákusky. Ten světlý byl neuvěřitelně sladký. Ten tmavý možná znáte i vy. 

Vali Ranch Resort.

Vali Ranch Resort. Ano, bylo to tam obří a bylo tam spousta věcí, takže hosti se nenudili.
Focené z jedoucího auta Urtýnkou. Oni totiž mají totiž na každém kroku pobožné budovy (mešity nejčastěji, ale najdete tu fakt všechno) a každou mají jinou.
Focené z okýnka Urtý při cestě na Vali Ranch Resort..


Voják z jiného výletu. Vojáky tu taky mají všude, právě kvůli válce se Srbskem.

Tahle mešita mě dostala do kolen. Je dokonalá.

V Albánii byla zrovna pouť. 

Vybrat jednu fotku z téhle série byl boj.

A západ slunce v Albánii u moře. 

Takovouhle krásnou pláž jsme tam měli. Ale už na písek nikdy nechci. Děkuju pěkně.

Západ ještě jednou. Všimněte si jejich vlajky.

A takovýhle výhled jsme měli z hotelu.

A touhle fotkou se s vámi loučím. 

Tak doufám, že jste si článek užili. Jak kvůli informacím, tak díky fotkám. Byla to zajímavá zkušenost a nelituju toho, že jsem za ní dala všechny své úspory. Stálo to za to!

A co vy a prázdniny? Navštívili jste někdy nějakou neobvyklou zemi? A co říkáte na Kosovo? Co vám přijde z těch informací v článku nejzajímavější?



středa 9. srpna 2017

Zoo Lešná očima pravidelného návštěvníka

Zdravím! :)
Tentokrát bude článek složen hlavně z fotek, ale žádný strachy, i text se pro vás najde.

Zoo Lešná je Zoo, ve které jsem prakticky vyrostla. Byla to jedna z prvních Zoo, které jsem kdy navštívila a tudíž je jasné, že má u mě zvláštní místo a za mě je to prostě ta nejlepší Zoo. Společně s pražskou.
Nějak se stalo, že dva roky zpátky jsem tuto zoo navštívila s Verčou, jejím přítelem, jeho neteří, jeho maminkou a mou babičkou. A od té doby ji navštěvujeme každý rok. Stala se z toho taková tradice. Letos jsme jeli jen Verča, její přítel, já a poprvé brácha. Babička si v noci udělala něco s nohou, takže musela zůstat doma.
Ale díky bohu se každým rokem něco mění, takže se zase nenudím. Každopádně kdyby někdo potřeboval po této Zoo provést, tak jsem k dispozici. Vyznám se tam snad lépe než u nás doma!


Vloni poprvé otevřeli budovu s rejnoky. Zajímavostí je, že kromě toho, že si můžete pro ně koupit krmivo, tak je můžete i pohladit. Vloni se moc hladit nedali, ale letos to byla paráda! Taky jsme tam šli jako první, aby tam nebylo moc lidí. Navíc, jak ještě bylo krmivo a lidé kolem nás krmili, tak rejnoci byli hodně u kladiny a dokonce i takhle vyskakovali po stěně, takže hlazení dostali až až. Je to zvláštní pocit, ale musím uznat, že se mi to líbí. Jsou takoví hebcí!


Mají ale docela zvláštní "obličeje", nemyslíte?  Trošku děsiví, ale jinak hodně miloučcí. Přísahám! :D


Pak už jsme šli klasicky naši trasu. Lachtani, vydry a budova, které nevím, jak se nadává, kde chodíte mezi opičkami, ptáky a tak dále. Letos byli lachtani dost hlasití, ale děsně nefotogeničtí. A vydry ani letos nezklamali a k vidění byli snad jen na tři minuty.
První rok, který zahájil tradici, nám nabídl pohled na lenochoda zblízka. Vloni zase na takového černého ptáka hodně zblízka. A jelikož se ptáků trochu bojím, tak asi chápete, že lenochod mi byl příjemnější. Ale letos jsme měli super pohled na opičky. Jedna vždy vzala jídlo a utekla. Druhá se vydala za ní a půlku ji ukradla. 


Teď už to nebude úplně popořadě, protože jsem vymazala asi milion fotek a tím pádem mi souvislosti trochu unikají. Každopádně následují mravenečníci, tapýři a velcí ptáci, co se podobají pštrosovi. Ale nejsou to emu!
Ze začátku mě to v zoo moc nebavilo, protože si to tam už prostě pamatuju, ale na co jsem se první část těšila, byla tato zmrzlina. Ice'n'go se tenhle skvost jmenuje. A já ji miluju. Já si dala žvýkačku a brácha cukrovou vatu. Ale příští rok si už chci dát i jinou příchuť, ale ty barvičky mě vždycky tak lákají! 


Dalším prostorem, ve kterém se pohybujete mezi zvířaty, je prostor s ptáky. Hlavně s papoušky. Pak mnohem dále je další s ptáky, ale tak jsou supové, kteří nádherně pózovali vloni a letos na to kašlali. Ale zase vloni na to kašlali papoušci. Takže si asi nevyberu.


Každopádně letos bylo hodně zvířat zalezlých, protože bylo poměrně teplo. Ale i tak jsem si to užila. Když už jsem u zalezlých zvířat. Každý rok leží tygrové zády k návštěvníkům. Každý rok! A já tygry miluju. Ale letos, pro změnu, tam radši nebyli vůbec. A medvědi hned vedle? Každý rok jen černá skvrna někde v dáli. Ani letos nezklamali. 


V Zoo se nachází spousta jiných věcí než jen zvířata či občerstvení. Často jsou k vidění různí Buddhové. A nebo krásná japonská zahrada. Je v ní spousta hezké energie, krásné stavky, promyšlené detaily a úžasná atmosféra. Letos ale bylo opravdu teplo a tam svítilo hodně sluníčka, takže z tama fotky moc nemám. 


Něco bych vám o tomto ptáku řekla, ale vůbec nevím, co je o za ptáka, jen se mi líbí ta fotka. Takže tohle je nějaký pták zhruba uprostřed Zoo vyfocen při chůzi.


Pokud jsem letos za něco opravdu ráda, tak je to tahle fotka. Letos se totiž poprvé za ty tři roky tahle panda ukázala. Je nádherná! Chundelatá, roztomilá a ta barva. Prostě jsem se na místě zamilovala a kvůli téhle fotce málem zabila na šutru.


Buddha pro štěstí. Říká se, že když se ho dotknete, tak vám přinese štěstí. Takže očekávám přímo nával štěstí, protože jsem si na něj, jen pro jistotu, šáhla asi pětkrát.


Jak už jsem zmiňovala, v Zoo je spousta jiných věcí než jen jídlo a zvířata. Například tahle budova s informacemi o tygrech, pár hlavolamů se tam taky najde a venku tahle úžasná věc. Každý rok se u ní fotím a každý rok doufám, že dosáhnu o něco víš. Marně.


Abych nezapomněla. Vyfotit nosorožce je každý rok záhul. On je pokaždé zády a pak se na moment natočí lépe. Letos mám nejhezčí fotku z křoví, do kterého jsem div nemusela vlézt. Zaostřit na něj a ne na větvičky, bylo taky hodně zajímavé. Ale kromě škrábanců mám i tu fotku, takže jsem docela spokojená!


Teď mi někdo vysvětlete, co je na plameňácích tak úžasného, že je tak in je letos mít úplně na všem? Za prvé, nejsou vůbec tak růžoví, jak se kreslí. Za druhé, jsou děsiví. A za třetí, koukají vražedně. Jako každej pták.


Vidíte jak kouká? Vyfotila jsem tuhle fotku a hezky rychle odešla za jinými zvířátky. 


Tenhle Buddha je v Zoo už neuvěřitelně dlouho a mně se stejně líbí úplně nejvíc ze všech. 


Zajímavé je, že v této Zoo je víc albínů než normálních klokanů. A asi jsem si vybrala všechno štěstí od Buddhy, když se mi povedlo ho blejsknout ve skoku a nijak to nerozmazat. Sice má přepálenej kožíšek, ale to už mi zas tak nevadí. 


Byl roztomilej a byl úplně nejblíže, takže jsem s ním vyfotila asi padesát fotek. A promazávat to je pak úžasná věc. Každému bych to přála. Ale je boží, že jo?


Tahle fotka není zrovna vzorem kvality a tak, ale je vyfocena proto, abych vám ukázala těhotnou klokanici. Ten bílej flek je mládě. A víte, že takové mládě ve vaku stráví 40 týdnů? A mezitím je zastaven vývoj druhého mláděte v druhé děloze, dokud první mládě neopustí bezpečí vaku. 
Další random ptáci, kteří mě trošku děsili tou blízkostí a velkým zobákem. Ale to rozpětí křídel je obdivuhodné. A tak nějak mi došlo, že mám nejvíc fotek právě ptáků. Asi jsou moc fotogeničtí. 


A tuhle fotku jsem si vždycky přála! A správně by měla být hned pod fotkou toho tygra, ale mně se více hodí sem. A taky tím chci ukázat, že zásadně chodíme proti směru prohlídky. A díky tomu se vždy ušetříme obrovského kopce a cestu zakončíme žirafama a následně dobrým jídlem. A to za to stojí!


Tihle ptáci mě taky děsili. Velký zobák a příliš blízko mé osobě. Ale byli suprově fotogeničtí a rozpětí křídel mají obdivuhodný.
To mi tak připomíná skutečnost, že každoročně mám nejvíce fotek ptáků. Ale já umím rozeznat plameňáka, supa, papouška a to je tak všechno. Už ani toho pštrose ne, protože stejně vypadá i emu a ještě jakási potvora. Takže ty fotky jsou fakt jen na ozdobu. Ale nevím pro koho, když já ptáky fakt nemusím.


Sloni jsou jasným a každoročním cílem Verči, která je prostě miluje. Bohužel byli letos hlavně vevnitř, takže jsem si je nestihla vyfotit seshora jako vloni. A to mi připomíná, že vám asi sem budu muset udělat i nějaké ohlédnutí do minulosti a napsat článek o loňské zoo. Protože tam mám některé fakt hezké fotky! 


A miluju, když zachytím něco, jako je tohle. Prostě jsem z toho vždycky unešená. Viz skok klokana.


Miluju tyhle líný kočkovitý šelmy, co se vždycky vyhřívají na sluníčku. Fakt. Každý rok ho najdu v této poloze. A tam vlevo v rohu, ten flek, to je lvice. A kvůli této fotce jsem taky stála na šutru. V klouzavých žabkách. Takže jsem ráda, že žiju! 


Etiopie a surikata na stráži. Neuvěřitelně zvědavé, srandovní a mrštné potvůrky. Surikaty má zase nejraději přítel Verči. A asi ho chápu. Jsou hravé.


Tyhle zdechliny jsou pěkně prosím hyeny, které jsou znaveny vedrem. Ale snad poprvé jsem je v Lešné viděla takže jsem asi spokojená.


Sovááááá. Já miluju sovy. A kromě vlků, kteří v této Zoo nejsou, a tygrů, kteří mě letos naštvali ještě více, protože ani záda jsem neviděla, jsou mým nejoblíbenějším zvířetem. A letos jsem na tu fotku docela pyšná. Měla jsem totiž malý Canon. A ne tu velkou krávu zrcadlovku. Takže se mi objektiv vešel mezi to pletivo a vznikla tahle fotka. Sice nakřivo a je na ní všechno špatně, ale mně se líbí!


A konečně žirafy. Ty jsou každoročně úžasné. A je zcela jisté, že budete mít od nich nádherné fotky. Prostě taková jistota. Ještě mě tu nikdy nezklamaly, tak doufám, že jsem to právě nezakřikla. 


Moje maminka miluje žirafy, takže mám od nich vždycky sto milionů fotek. Každopádně, když se v Lešné přiblížíte ke slonům, tak je vám jasné, že za chvíli budou lvi, surikaty, hyeny, sova, žirafy a zebry a pak, konečně, jídlo! 


Každý rok jdeme takovou blbou stezku, kde jsou různé druhy stromů a něco o dinosaurech. A jelikož já jsem ráda, když poznám jehličnatý od listnatého a o dinosaury se nijak zvlášť nezajímám, tak jediným lákadlem je pro mě tohle vajíčko.


Je obří a každý rok mám od něj nekolik fotek. A tady jsem se prostě nemohla rozhodnout, která se mi líbí víc, tak je vám se dávám obě. Pardon. Trochu narcis.


Tak nějak na půl cesty od rejnoků, jídla a dalších věcí je zámek. Který je fakt krásný, ale já nenávidím, když mám cizí lidi na fotkách, takže vám bude muset stačit jeho střecha. A je to už blízko východu!


V zámku jsou terária s hady, žabičkami a želvami. A tenhle Hroznýš se zase nejvíce líbil bráchovi. Mně hadi nevadí, ale mamka by se asi zbláznila, kdyby tohohle hada viděla. Byl obří.


Je to taky nové. Nevím jestli vloni poprvé otevřeno nebo předloni, ale kousek od zámku je budova s mloky. Ale jelikož mloka každý zná, tak jsem vám vyfotila tuhle potvoru.


Jmenuje se Axolotl mexický a je tak ošklivej až je roztomilej. Ale vloni taky víc spolupracoval. Takže v ohlédnutí za minulostí bude mít taky svoje fotky. 


A nemohu zapomenout na tučňáky. Tihle tři byli strašně blízko a přijde mi strašně vtipný, jak stojí za sebou. Jak tři čuníci. Nebo tak. Říká se, že tučňáci nejsou nejchytřejší, ale rozhodně jsou to jedni z nejhezčích ptáků. A nebojím se jich. 


Kolem toho zámku jsme prošli několikrát, takže jsem ho taky několikrát vyfotila. Já se neumím rozplývat nad ptáky, takže jsem si prostě našla svoji zábavu. U toho zámku je totiž rybníček s různými druhy ptáků.


A rozloučím se s vámi s touhle fotkou. Tu fotku si nechám zarámovat. Asi jediná normální fotka s bráchou. Jen tak mimochodem, mně bude v říjnu 20 a mu bylo v březnu 15. Jo, já vím. Nevypadá na to.
Průměrně v této Zoo strávíme 6 až 8 hodin. Letos, jelikož spousta zvířat byla zalezlá jsem zde strávili "pouhých" 5 a půl hodiny. Třikrát hurá! :D 

A co vy a Zoo? Máte nějakou oblíbenou? Proč? A znáte Lešnou? Co na ní říkáte? A vaše oblíbené zvíře ze Zoo? :)