středa 19. dubna 2017

Kecálkov II.

Zdravíčko :)
Už je to delší dobu, kdy jsem vydala první článek tohoto typu. Jenže neustále se něco dělo a dělo a nebyl čas to sepisovat. A tak tento článek možná bude trošku delší. A nebo taky ne. Uvidíme, co všechno se vlastně stalo. Možná mě to samo překvapí, kolik se toho událo!

Začala bych maturitním plesem. Sice už byl 3. 2., ale to přece nevadí! Sice bych vám o tom plesu mohla napsat samostatný článek, ale stejně by to nebylo ono. Slovy moc nejde vyjádřit, jak moc jsem si to já užila a vlastně jak si to snad všichni užili! Slyšeli jsme spoustu chvály a to nás upřímně zahřálo u srdíčka ze všeho nejvíc. Jen škoda, že ten večer tak moc utekl!
Byl úžasný, božský, parádní. Prostě nejlepší! Užila jsem si ho úplně nejvíc, co to jde. Nelituji ani jedné minuty. Opravdu k němu nemám slov. Jediné co vím je to, že na tento večer nikdy nezapomenu a to i přesto kolik starostí s tím bylo. Opravdu se nám zkomplikovalo všechno, co se zkomplikovat mohlo. A přesto se vše povedlo, jak mělo. Možná ještě dokonce lépe! :)
A jako bonus jsem vypadala jako princezna O:) Líbila jsem se sama sobě. Jo a ty šaty jsou tmavě fialové a ne modré. Barva odpovídá na druhé fotce :)


Také jsem si v ten večer krásně zatančila. Nejen s přáteli a profesory. Ale i s rodinou. :) 

S tatínkem
Úplně nejvíce se mi ale na večeru líbilo to, že nás jako třídu stmelil. Náš kolektiv. Lidi, kteří se spolu nebavili, se spolu najednou bavili. Bylo to úžasné! Bez hádek. Podporovali a pomáhali jsme si navzájem. A tak to má být! 

No nebyli jsme krásní?
Nikdy na ten večer nezapomenu.
Na závěr se s vámi podělím ještě s našimi videi. První video je video od nás. Dělali jsme si ho sami. Maturitní video naší třídy na téma našeho maturitního plesu - filmy a seriály. Schválně. Všimnete si mě? :)
Druhé video je ze samotného plesu. A musím říct, že je dokonalé.

video
(Když tak odkaz zde)


(Když tak odkaz zde)


V březnu jsem měla předmaturitky. Tedy souborky. Prostě maturitu nanečisto. Kdybych to nedala, tak bych měla ještě jeden pokus. Pokud ani pak ne, tak nejdu k maturitě. Známkování bylo o 10% přísnější. Takže jste na 4 nepotřebovali cca 45%, ale 55%. Zkouška z angličtiny i češtiny byla ze slohu, didaktického testu a ústních. Nebylo to tak zlé. Didakťáky se mi povedly, ale stejně si myslím, že je to ta nejhorší část na celých maturitách. Slohy mi nedělají problém, i když v angličtině bojuji se slovní zásobou. A ústní byly kupodivu úplně nejvíc na pohodu. U zkoušení byla přátelská atmosféra a to docela pomáhalo. A jak jsem nakonec dopadla? Výsledné známky byly 2 a 2. Takže pohoda. Jedinou nevýhodu vidím v tom, že teď se mnou blížící se maturita nic moc nedělá. Nestresuji se. Ano, je to dobře, protože pak se mi více daří. Ale na druhou stranu bych už mohla něco začít dělat. Možná.

we♥it

A když už jsem nakousla téma škola, tak jsem se konečně začala připravovat i na přijímačky na vysokou. Ale mohla bych makat víc. O tom žádná. Jenže mě to nebaví. Navíc nejsem moc učící typ. Zneužívám toho, že mám výbornou krátkodobou paměť a fotografickou paměť. Jenže to mi asi u přijímaček neprojde, protože je toho vážně hodně. A ještě kromě psychologie a biologie, které se musím učit od základů, se připravuji na SCIO testy a to OSP. Logický a Kvantitativní oddíl jsou nejvíce na pohodu. Ale u verbálního příliš riskuji a to mi dost kazí výsledek. A u argumentačního na tom nejsem tak zle, ale už jsem většinou unavená a tam jsou ty strašně dlouhý texty a dělám chyby z nepozornosti. Musím na tom všem prostě máknout! A zbytečně neriskovat!
Jo a moje zvýrazňování důležitých věcí rozhodně NEVYPADÁ jako na tom obrázku. Já mám spíše takové omalovánky. Škoda no.

we♥it

Trochu z jiného soudku. Dovolila jsem si přečíst si jednu sérii knížek. Upíří sérii. Beletrii. Pohodu a klídek. Relax. A zakázala si výčitky svědomí. Dobře jsem udělala. Pravá krev má totiž třináct dílů a je to psané takovým zvláštním stylem. Takovým normálním, lidským nevyumělkovaným. A mně se to líbí! A podpořilo mě to ve vlastním psaní. Díky bohu. Jinak četl jste někdo Pravou krev? Seriál asi někdo z vás zná, ale můžu vás ujistit, že seriál se absolutně liší od knih. A knihy jsou lepší. Jako obvykle.

we♥it


Začala jsem s Netflixem. Ani ne proto, že se chci dívat na seriály, co tu nemáme, ale spíše pro zlepšení mé angličtiny na seriálech, které už znám a tedy by mi ta angličtina nemusela dělat takový problém. Viděla jsem tam zatím tři díly a přesto už vidím malililinkatý rozdíl. Rozrostla se mi slovní zásoba. Zatím ne o moc, ale rozrostla a já vidím výsledky a to mě motivuje! Zkuste to :)
A to mě přivádí k tomu, že se začínám na seriály, které znám už nazpaměť a přesto si je pouštím zas a znova, koukat v angličtině.

we♥it

Když už jsem u těch seriálů, tak jsem začala koukat i na nějaké nové. Za zmínku stojí American Gothic. Je to krátký seriál jen s jednou sérií, ale opravdu mě baví. Pokud ho neznáte a máte rádi záhady a rádi odhalujete vrahy a podobně, tak doporučuji!

http://tvseriesfinale.com

Byla jsem s maminkou v kině! A to na ničem jiném než na filmu Kráska a zvíře. A moje dojmy? Není to žádná pohádka. Je to film pro starší diváky než jsou děti. Spousta věcí člověku musí dojít, musí je pochopit a vyvodit ze záběrů, písniček a z těch málo rozhovorů tam. A co se mi líbilo? Obsazení. Hudba. Dabing. Animace! A hlavně Emma. Zase hrála chytrou, jinou a knihy posedlou dívku. A to ji prostě jde! Navíc je opravdu krásná. A Netvor se mi více líbil jako zvíře, Jen tak mimochodem.

we♥it

No a nakonec. Jak jsem zmiňovala v minulém článku, tak jsem zpět na fialové. Ale teda fialová se velmi rychle vybila do tmavě modré. Ale i tak se mi to líbí. I když to byl nezvyk! Ale jsem tak ráda, že ji mám zpátky. Uf. Cítím se i mladší! :D Fotka je na porovnání. Hned po zkrácení a nabarvení. Jedna z největších změn, co se týče délky vlasů u mě!


Ještě jedna malá vsuvka. Letos jsem opravdu spokojená s Velikonocemi. Nepřišli spolužáci ze základky, takže byli jenom super koledníci. Jeden koledník mi pochválil vlasy a tetování a jako bonus se mi opravdu, ale opravdu povedl beránek! 



A ještě mě tak napadá, že jsme ve škole dělali takový projekt. Vyráběli jsme hodiny nebo lampičku. K tomu 3D model, náčrtky, technický nákres a katalog.
Já vyráběla hodiny inspirované Alessandrem Mendinim. Zákazník si na ně sám nakydá barvičky a ty pak ručičky, tedy štětce, rozmažou po paletě. Nápad dobrý, zdálo se to i jednoduchý, ale navztekala jsem se pořádně. 



Pro dnešek by to asi stačilo. Kolem mě a mně samotné se děje spousta věcí, ale ne všechny se mohou publikovat a některé věci jsou třeba zase příliš složité na pár písmenek. Tak jako tak se s vámi pro tentokrát loučím a budu se těšit příště! :)

A co vy? Jaké jsou vaše novinky? Co se u vás děje? :)



sobota 8. dubna 2017

Brandnooz: Ano či ne?

Zdravíčko,
po nějaké době přináším zase další článek. V tomto článku se chci zaměřit na Brandnooz. Rozhodla jsem se o něm napsat až teď, protože mám konečně na porovnání i druhý box. Většina už o něm slyšela, ale někteří ne. Jde o box ve kterém vám přijdou potravinové novinky a tipy. Pošta je vždy zdarma a cena jednoho boxu je 279 korun.

První vám představím box z loňského roku.
Přijde vám těžký balíček v nádherné krabici, pro kterou určitě najdete využití! Vše je bezpečně zabaleno a dojde vám to bez poškození. Balení mají opravdu vychytané.
Když balíček rozbalíte, vykoukne na vás něco takového.

Tady už můžete vidět rozložené, co všechno jsem v balíčku měla. Dvě mouky, polevu, tři cukry v sáčku, sušené droždí, heru, makrelovou pomazánku, čaj na nachlazení, kávový drink, bubble gum, pizza hvězdičky, sedlácké tyčinky a hořkou čokoládu. 


Co se týče mouky, nemám k tomu nic moc co říct. Jedině to, že jsem absolutně uchvácena z obalů na mouky. Jsou nádherné! Uznejte.


Dva vanilkové cukry se vždycky hodí a mandlový cukr mě mile potěšil. Sušené droždí jsem ještě nezkoušela, ale doufám, že nebude tak smrdět jako normální. Polevu jsem bohužel také nezkoušela, protože mám radši domácí. 


Makrelovou pomazánku jsem nezkoušela a ani nemíním zkoušet, nevěřím jí. Čaj je poměrně dobrý, ale pila jsem už i lepší, o tom žádná. O Heře nemá cenu něco říkat. Co se týče kávového drinku. Nic moc. Nebyl úplně špatný, jak jsem čekala, ale znovu ho pít nemusím. A bubble gum miluju, takže co dodat. 


A teď poslední. Oblíbené. Sedlácké tyčinky mi chutnají jako každé tyčinky. Miluju tyčinky. Co se týče Figaro čokolády, tak také žádné překvapení. A pizzové hvězdičky mě mile překvapili, ale nedoporučuji sníst všechny najednou. Měla jsem pak rozdrážděnou pusu. 


 A teď se můžeme vrhnout na aktuální box. Březnový. Poměrně mile mě potěšil věcmi, co v sobě skrýval. Co mě nepotěšilo byla jeho váha. Poštu mám daleko, takže se mi docela pronesl.
Skrýval v sobě Poctivou citronádu, Nescafé 3v1 oříškové, Pedro hambáče, potahovací hmota, pivo Krušovice Ležák, citrónová Fidorka, koření Rub kávový, Mentos CHOCO, Shatler´s koktejl Sex on the beach, Znojmia pod masíčko Sojanka, Tranquini a Tranquini Jade.
Limonáda je poměrně dobrá, i když na mě přece jen trochu sladká. A co se týče piva. Nejsem znalec. Mn skoro každé pivo chutná stejně, takže asi tak. Ale tátovi docela chutnalo.


První se podíváme na horní řadu. Co se týče koktejlu, tak si nemohu stěžovat. Překvapivě dobré a za lepší cenu bych klidně vyzkoušela i další. Znojmiu nemohu soudit, protože skončila ve skříňce pro horší časy (když jsem doma sama a líná). Tranquini má zmírnit stres a zvýšit soustředění. Nemyslím si, že to nějak extra funguje, ale chuť byla jemná a příjemná. Tranquini Jade mi ale chutnal o něco víc.


 Nescafé. Tak k tomu nemám co říct. Nevadí mi tyto instantní věci a tady mě překvapila příjemná chuť oříšku. Nemůžu si stěžovat. Pedro hamburgery mají fajn chuť a připomínají mi dětství. Jen je teď nemohu nikde sehnat. Potahovací hmota nic moc. Jednoduchá na přípravu, ale chuťově... No co jiného čekat. Mnohem lepší než jiné případy těchto věcí, ale domácí marcipán je domácí marcipán. Citrónová fidorka mě příjemně překvapila. Chuť mi něco neuvěřitelně připomíná. Něco z dětství, ale nedokážu si vzpomenout co. Ale byla dobrá. Koření snad netřeba komentovat. A Mentos Choco s přidanou mátou. Karamel, čokoláda a máta. Zvláštní kombinace. Ale kupodivu mi to docela chutnalo, takže palec nahoru!


Ke každému balíčku vám přijde i takový "katalog" s popisem produktů, které tam najdete. 


 A také tam najdete různé recepty na různé produkty z boxu. Katalog je udělaný mile, kvalitně a načerpáte z něj poměrně dost informací.


Celkově musím říct, že s druhým boxem jsem spokojenější než s boxem prvním. Mnohem více se mi trefili do chuti a vkusu a tím pádem mě více potěšili.Nejvíce mě potěšily Mentosky, protože je miluju a po této příchuti už jsem koukala v reklamách. A jsem ráda, že jsem mohla vyzkoušet míchaný koktejl a Tranquini. :)

Výhodou brandnoozo je, že odběr boxů můžete kdykoliv zrušit bez jakýkoliv následků a pak se kdykoliv zase vrátit. Jen rušení odběru musíte stihnout do 5. dne dalšího měsíce. 
Takže ano či ne? To je těžká otázka a každý si na ni musí odpovědět sám. Za mě spíše ano. Mě baví ten pocit překvapení a objevování nových produktů. 
A pokud byste vy chtěli vyzkoušet box na měsíc duben za 79 Kč, zanechte mi v komentářích váš email. :)

Tento článek je napsán jen proto, že jsem chtěla a ne kvůli něčemu jinému.

A co vy? Objednáváte? Neobjednáváte? Proč? Co vás na tom láká nebo odrazuje? :)

středa 1. března 2017

Darovat plasmu? Žádný problém

Zdravíčko,
tentokrát jsem tu zase s jedním článkem ze života. Už přes rok si hraji s myšlenkou, že bych šla darovat plasmu. Bohužel až do teď jsem nemohla, kvůli mému nejnovějšímu tetování. Ale čas plynul. A minulý týden jsem se zaregistrovala na první odběr, který proběhl dnes.

Rozhodla jsem se pro cara plasmu a musím říct, že se svým rozhodnutím jsem spokojená. Na svých stránkách mají vše krásně vysvětleno a jako bonus se vám několikrát připomenou. Když se zaregistrujete, přijde vám email s datumem i časem plus tento plakátek s doporučenou stravou den před odběrem a v den odběru.


Dodržet to není úplně lehké, pokud nejste zvyklý se nějak omezovat, ale není to nic strašného. :)

Dnes jsem přijela do velmi hezkého, pozitivního a milého prostředí. Jako první dostanete formulář a následně dotazník od recepčních, které byly velmi vstřícné. Jakmile ho vyplníte, přijdete k volné recepční a ta vám změří tlak, tep, teplotu a zváží vás. Dostanete takovou tabletku v kelímku, kterou rozpustíte ve vodě a vypijete a už jen čekáte až se vaše číslo objeví na monitoru. Následně jdete na kontrolu k lékaři, který vám vše vysvětlí a probere s vámi vaše odpovědi. Pak si opět jdete sednout do čekárny a čekáte na své číslo. Jakmile ho uvidíte, jdete do místnosti s odběry a tam vám vezmou z jedné ruky tři ampulky krve, kterou lékař před dárcovstvím zkontroluje. Kontrola trvá zhruba deset minut a vy mezitím opět čekáte. Pokud vše vyjde jak má, tak se už jde na věc. Jdete darovat. Křesla jsou polohovací a velmi pohodlná, prostředí příjemné na relaxaci. Je puštěná televize, ale nijak hlasitě. Také si lze zapůjčit iPad nebo nějaké noviny. Popřípadě si přinést něco svého. Já poslouchala písničky.
Mě měla na starost taková vyloženě maminkovská sestřička, kterou jsem si ihned zamilovala. Jelikož jsem darovala poprvé, položila mě, aby si mé tělo lépe zvykalo a dostala jsem zákaz číst, aby se mi neudělalo zbytečně blbě. Dárci, kteří chodí delší dobu při tom pracovali, četli si nebo cokoliv. A většinou poloseděly. Ale mně to vyhovovalo.
Potom mě už napíchla a následně vše dopodrobna vysvětlila. U plasmy jsou dvě fáze. První, kdy do toho stroje vedle vás jde vaše krev, které občas musíte pomoct mačkáním míčku, a druhá, při které se vám vrací krev bez plazmy a s jakousi tekutinou navíc, při druhé fázi míček nikdy nemačkáte!
Není to nic strašného ani bolestivého. Může vám to být nepříjemné, ale jde to přežít.


Nejméně příjemné pro mě bylo vytahování jehly. Po vytáhnutí si musíte hodně tlačit na ránu, aby se vám nevytvořila modřina. Poté mi ten tamponek přilepila k ráně a to ještě obvázala obvazem a řádně připevnila. Musela jsem ještě dopít další pití s tou tabletkou se zinkem, který mělo zamezit křečím a podobně a chvíli odpočívat. Pak jsem se už mohla pomalu posadit a jít zpět k recepčním, kterým jsem odevzdala desky, dostala kartičku, slevový kupón, penízky, žeton do automatu s kávou a omluvenku do školy. A taky jsem se hned zaregistrovala na další termín! :)




Káva z automatu byla opravdu dobrou kávou a ne instantní. Celý čas máte k dispozici balené vody s vodou, kterých můžete vypít kolik chcete a čím víc, tím líp!
Jako prvodárci si rezervujte aspoň dvě hodinky svého času, i když oni píšou hodinu a půl. Já tam strávila skoro dvě a půl hodiny. Bylo nás tam opravdu hodně. Což považuji za skvělou věc, že tolik lidí chodí darovat.
Po darování se musíte celý den šetřit a odpočívat. Žádné zvedání těžkých věcí, sportování či posilování. Musíte doplnit bílkoviny například pomocí vajíček či sýrů.
Jako prvodárci odejdete takhle ozdobení. Opakovaní dárci mají o píchnutí méně. O to menší méně.


Některé z vás mohou nalákat odměny za darování plasmy, mimo peněz, které cara plasma nabízí. Je to zjištění krevní skupiny, víno, lístek do kina, mikina, tričko, baťoh a tak dále. Je toho opravdu hodně. Také je výhodou, že berou i o některých svátcích a v soboty. Navíc tím pomůžete jiným lidem a to se taky počítá! :)



A co vy? Darujete něco? Proč? A pokud ne, láká vás něco darovat? :)




čtvrtek 23. února 2017

Mé hlavní přednosti

Zdravíčko! :)
Minule jsme se podívali na mé hlavní nedostatky. A abych vyrovnala váhy, tak jsem se rozhodla napsat i o svých hlavních přednostech. Tak se pohodlně usaďte a jdeme na to.

Upřímnost
Na své upřímnosti si zakládám. Podle mého je v životě neuvěřitelně důležitá. A to i když někdy není někdy jednoduché poslouchat upřímný názor. Stejné vlastnosti si cením i na lidech kolem sebe a miluji je. Protože upřímnost je základ každého vztahu. Partnerského, přátelského, rodinného. Prostě a jednoduše každého. A na to by se nemělo zapomínat.

we♥it

Otevřenost
Jsem poměrně otevřený člověk. Ráda zkouším nové věci snad ve všem, ale občas se na mě musí pomalu, protože si na tu představu musím nejprve zvyknout. Například v umění bývám k novým věcem skeptická, ale jakmile si zvyknu, začnu hledat, co se mi líbí. A jsem otevřená i ve směru kultur, tradic a pravidel. Nevadí mi jiní lidé ať už barvou kůže, národností, vyznávaným náboženstvím nebo třeba orientací. Buďte otevření světu, svým blízkým i k sobě samým.

we♥it

Optimismus
Na všem hledám jen to dobré. Když nemůžu nic najít, snažím se usilovněji. Jsem pozitivní a musím říct, že mi to v životě opravdu pomáhá. A myslím, že občas tím pomáhám i lidem kolem mě. Protože spousta lidí je negativní a pesimističtí. A přitom zbytečně. Ano, často si stěžuji, ale na každé situaci se snažím najít něco potěšujícího. Protože na všem je něco krásného. Něco pozitivního. Něco co nám může dělat radost.

we♥it

Sebevědomí
Nebyla jsem sebevědomá vždy. Sebevědomí ke mně přišlo až když jsem si prožila několik facek od života. A to posmívání od kamarádů. Byly jsme děti a děti jsou kruté. Ale asi jen díky tomu mám to sebevědomí, které mám. A jsem za to ráda. Mé sebevědomí mi velmi pomáhá v mém životě a dělá pro mě spoustu věcí jednoduššími. Upřímně řečeno bez sebevědomí už ani ránu!

we♥it

Tolerance
Jsme tolerantní člověk. Nevadí mi jiná barva kůže, nevadí mi náboženství, nevadí mi jiná orientace, nevadí mi jiná kultura, nevadí mi zvláštní styl oblíkání a nevadí mi ani různé úchylky či jiné věci. Snažím se nic neodsuzovat. Ale nevadí mi pod podmínkou, že mi to není předhazování nebo co se týče náboženství, tak nuceno. To ráda nemám. Když toleruji já vás, očekávám toleranci i na oplátku. Tolerance je v dnešním světě vzácná, ale neuvěřitelně důležitá. Každý by se měl naučit být tolerantní.

we♥it

Dobrá paměť
Ani neumím vyjádřit svou vděčnost za to, že mám dobrou paměť. Učení nazpaměť mi tedy většinou nedělá velké problémy, i když mě to k smrti nebaví. Pamatuji si dobře nejen učivo, ale i věci co se staly nebo se řekly. A nejlépe si pamatuji křivdy či naopak ty nejšťastnější chvíle. Co se týče křivd, může to být pro ostatní nebezpečné, protože já odpouštím, ale opravdu nezapomínám. Dobrá paměť je dar, ale zároveň i trochu prokletí.

we♥it

Velká fantazie
Mám obrovskou fantazii. Už odmalička. A neustále ji rozvíjím díky čtení zajímavých knih. Má fantazie je natolik divoká, že dokážu ve svém vymyšleném světě strávit celý den. A nijak mi to nevadí. Ovšem má fantazie je nebezpečná, pokud jsem sama doma nebo jdu v noci venkem. Všude něco vidím a slyším. A hlavně nedokážu moc rozlišit, co se opravdu děje a co ne. Navíc máme doma ducha, ale o tom až příště. Ale když to mám ukončit, tak musím říct, že jsem za svou fantazii neuvěřitelně ráda a opravdu je mi smutno z lidí, kteří slovo fantazie téměř neznají a nijak ji nerozvíjí.

we♥it

A jaké jsou vaše hlavní přednosti? Čeho si na sobě vážíte? :))




pondělí 6. února 2017

Já čtenář II. - Žánry

Zdravím :)
V minulém díle jsme se podívali na mé čtenářské návyky. Dneska se podíváme na to, jaké žánry upřednostňuji a proč. A jaké naopak moc nemusím. Tak jdeme na to!


Žánry – ANO 
Fantasy
Můj úplně nejoblíbenější žánr je fantasy z různých důvodů. Prvním důvodem je, že už od malinka miluju nadpřirozeno. Víly, čaroděje, upíry, vlkodlaky i další méně či více strašidelné bytosti. Miluji to, jak mě to vtáhne úplně do jiného světa, kde je všechno možné.  Ovšem vyžaduji tam vždy aspoň kapku lásky. Ale nejhorší je, že se v tomto žánru nemohu nikdy rozhodnout, jaké to knihy miluji nejvíc. Ale za zmínku stojí Harry Potter, protože to je mého srdce šampión, Rudá královna, série Smečka nebo série Odkaz Dračích jezdců. Z téměř čistě upířích sérií musím zmínit aspoň Vampýrskou akademii. Ale ani Stmívání bych nezavrhovala, je to super oddech.

we♥it

Romány

Na románech jsem ujížděla hlavně v letech 13 až 15 let. A to přesněji na Lence Lanczové. Ale i teď si najdou v mé knihovničce místo, i když už ne tak moc Lenka, jako spíše nějaká autorka, která nepíše hlavně pro náctileté a nemá téměř každou knihu se stejnou zápletkou. Miluji to, jak v nich mohu prožívat své sny a naivní představy o tom, jak to ve světě funguje. A krásně se u toho odreaguji.  Tedy většinou. Mou oblíbenou autorkou je třeba Jojo Moyes u které té naivity většinou tolik není. Než jsem tě poznala je dokonalá kniha ke které budete potřebovat kapesníky. 

we♥it

Horor
Tomuto žánru jsem propadla před pěti lety. Ale to platí jen pro filmy, které vážně miluju. Knižnímu hororovému žánru jsem si vybudovala lásku až na začátku třeťáku a to díky Řbitov zvířátek od Stephena Kinga. Musím říct, že mě ze začátku kniha moc nebavila, ale pak jsem tomu propadla. Nebála jsem se, ale občas jsem husí kůži měla. Z tohoto žánru doporučuji všechny knihy od Stephena Kinga, protože on je vážně mistr! Ale za zmínku stojí i Ritus od Heitze.

pinterest
Thriller
Tak ty také můžu. Většinou mají prvky hororu a je tam spousta napětí. A přesně to já ráda! Nejvíce mě většinou baví dost rozvitá psychologie postav. Dost často jsou i matoucí a člověk až do konce netuší, jak to vlastně doopravdy je.  A to mě vážně baví! Vždy si myslím, že už to mám a pak zjistím, že jsem vedle jak ta jedle. Určitě sem patří taková díla, jako je Šifra mistra Leonarda. Dále stojí za zmínku Wonderland: Země divů nebo Zmizelá. Možná bych ještě zmínila i Temné kouty.

we♥it

Žánry – NE

Sci-fi
Mě to sci-fi prostě nějak nebere. Mimozemšťané, technologické vynálezy a podobně ve mně nevzbuzuje žádný údiv ani zvědavost. Pro mě to je vážně poměrně nudné a nezáživné. Ale pokud to někoho baví, tak proč ne! 


pinterest

Naučné knihy

Myslím, že tady snad ani nemusím vysvětlovat proč ne. Prostě mě se nebaví učit formou knih. Ničí mi to moji lásku ke knihám. Nejsem šprťácký typ člověka, co se vrhne po každé knížce, z které se lze cokoliv naučit. Ne, taková já prostě nejsem.


pinterest

Divadelní hry – dramata
Já to prostě neumím číst. To bude můj největší problém. Jsou tedy díla, co jsem přečetla, ale spočítám je na jedné ruce. Fakt. Přečtu pár stránek a na páté už nevím, o čem jsem četla předtím. A pletu si postavy a nedokážu si k nim udělat vztah a nic. Dramata prostě asi nejsou pro mě. Ale doporučuji Sluhu dvou pánů! 


we♥it
Poezie
To se mi čte rozhodně lépe, jak dramata, ale není to žádná sláva. Kytice se mi četla skvěle, ale třeba taková Márinka nebo Máj? No nic moc. Vážně dost záleží na tom, jak je ta poezie napsaná, jaký je zvolený rým a i o čem to je. Ale rozhodně ji nevyhledávám.


we♥it


A co vy a vaše žánry? Které máte rádi a které se vám čtou špatně? A proč? A oblíbená kniha? :)

pátek 27. ledna 2017

Malba: Slon

Nazdárek,
minule jsem ukázala malbu Zapoj fantazii, která měla dost velký úspěch. Líbilo se mi, jak v tom každý viděl něco jiného a že jste se o to se mnou podělili. Tentokrát pro vás mám obyčejnou malbu. Tentokrát budete vědět, co vidíte.

Výjimečně to není dárek tatínkovi, ale pro mou (tetu) Verču. Její oblíbené zvíře je slon a proto byla volba jasná. Ale v životě jsem nemalovala ani nekreslila jiné zvíře než kočku a koně. Byla to výzva! A myslím, že se mi to docela povedlo. Na to, že je to první slon vůbec!
Malba je opět na plátně malována olejovými barvami. Obraz jsem na plátno přenášela zhruba pět hodin a původně to mělo vypadat jinak. Je to malováno na mnoho a mnoho vrstev pomocí spousty štětců a odstínů. Spousta barev v tomhle hraje roli. Některé ani ve výsledku nemůžete vidět. V realitě obraz má krapet jiné barvy, ale zhruba je ta fotka vystihla.
Ale zároveň jsem spokojená s tím, jak to nakonec dopadlo. Kdybych se měla zase obodovat, dala bych si 9 bodů z 10 bodů.



Budu ráda za jakékoliv hodnocení. A určitě se se mnou podělte se svými výtvory a zkušenostmi s barvami! :)